Třicátého července roku 1419 se v Praze odehrál čin, který navždy změnil české dějiny. Na Novoměstské radnici na Karlově náměstí vypuklo krvavé násilí. Husité vyhodili konšely z oken přímo na kopí a sudlice rozlíceného davu. Tato událost vešla do dějin jako první pražská defenestrace. Stala se počátkem husitských válek.
Klíčovou postavou celého dramatu byl Jan Želivský. Byl to radikální husitský kněz, který kázal v kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě. Jeho plamenná kázání v českém jazyce přitahovala davy chudého lidu. Mluvil o nespravedlnosti, útlaku a o tom, že zvůle městské rady musí skončit. Lidé ho zbožňovali a slepě ho následovali.
Toho dne Želivský shromáždil obrovský dav husitů. Vedl je v průvodu ulicemi Nového Města. Požadovali propuštění svých bratrů, které konšelé uvěznili za husitskou víru. Městská rada ale odmítla vyjednávat. Purkmistr Jan Podvinský a jeho konšelé byli oddanými stoupenci krále Václava IV. a neměli pro husity žádné pochopení.
Dav se zastavil před Novoměstskou radnicí. Napětí rostlo s každou minutou. Vtom někdo z oken radnice hodil kámen přímo na Želivského. Kámen ho zasáhl. To byla poslední kapka. Rozzuřený dav vtrhl do budovy. Husité se hnali po schodech nahoru ke konšelským komnatám.
Z oken radnice bylo vyhozeno jedenáct až třináct osob včetně purkmistra Podvinského. Padali přímo dolů na kopí a sudlice, které na ně čekal dav. Byli na nich nabodnuti a ukrutně ubiti. Dalšího konšela, valcháře Řeháka, utloukli přímo v mučírně na radnici. Ulice pod okny se zbarvily krví. Husité ovládli Nové Město a krátce nato celou Prahu.
Zpráva o defenestraci otřásla celým královstvím. Král Václav IV. dostal záchvat zuřivosti. Krátce poté zemřel, pravděpodobně na mrtvici vyvolanou šokem z této události. Jeho smrt rozpoutala řetěz násilí, který trval téměř dvacet let. Husitské války zpustošily české země. Jan Želivský se stal vůdcem husitské Prahy. V roce 1422 ho ale jeho nepřátelé zajali a popravili stětím. Novoměstská radnice na Karlově náměstí dodnes stojí jako němý svědek onoho krvavého dne.