Ve starém pražském Podskalí žil kdysi pod Šítkovským mlýnem velmi mrzutý vodník. Nosil vždy zelený frak, po kterém mu kapala špinavá vltavská voda. Lidi tento vzteklý tvor vyloženě nesnášel. Po celé roky se proto u břehu zlomyslně schovával. Využíval k tomu ledové a temné tůně pod velkým dřevěným kolem mlýna. Pečlivě odsud sledoval neopatrné plavce a děti.

Nejraději ze všeho si rozšiřoval svou podvodní sbírku lidských dušiček. K oklamání dětí vždy pokládal těsně ke břehu zářivé a barevné pentle. Snažil se k řece přitáhnout nevinné lidi. Kdo se po krásné stužce u vody neopatrně natáhl, toho okamžitě chytil velkou silou. Okamžitě ho utopil a schoval si ho k sobě pod kořeny vrb.

Jednoho odpoledne si k řece přišel hrát malý rybářský chlapec. Ani on nemyslel na nebezpečí a nedával pozor. Nechtěně a velmi neopatrně stoupl rovnou na tenký plovoucí vor. Zrádný vor ležel bohužel příliš blízko mlýnského kola. Zákeřný vodník na takovou příležitost čekal v bahně celou dobu. Bleskově se vynořil.

Starý zelený mužík bleskurychle chytil malého chlapce za nohu. S nesmírnou mocí ho strhl pod neklidnou o temnou hladinu řeky. Uvěznil ho živého na zabahněném vltavském dně mezi starými kameny. Klučina okamžitě zatajil dech. Měl obrovské štěstí a nezpanikařil. V mrazivé hrůze s kalnou vodou si zázračně zachoval chladnou mysl.

Jiskřička záchrany svitla překvapivě rychle. Zelený zloduch si byl naprosto jistý svým úlovkem. Po uložení malého chlapce do provazů proto bezstarostně usnul na kládě. Po krátké námaze začal tvrdě spát a hlasitě chrápat. Uvězněný klučina toho okamžitě využil k boji o svůj život. Pustil se svými zoubky vztekle do všech uzlů. Ostrými dětskými špičáky dokázal hbitě přehryzat všechny tuhé rostlinné provazy.

Chlapec využil volnosti a okamžitě vyrazil mohutnými plaveckými tempy směrem k hladině. Dokázal prudce s posledními silami vyplavat z hlubiny ven za kyslíkem. Rychle a nepozorovaně doplaval na bezpečný břeh a utekl radostně domů. Mrzutý zelený vodník byl po svém krutém probuzení rozzářen obrovským vztekem. Pochopil, že malý chlapec nad hladinou v tichosti utekl, zatímco on ztratil drahocennou chvíli. Ze vzteku plul raději schovat svou tvář někam hluboko pod mlýn a lidem se od ostudy už nikdy více neukázal.