Na samém dně pražských dějin, tam kde vyšehradská skála omývána proudícími vodami Vltavy ostře spadá do údolí, dřímá po mnoha celých tisíciletí to nejstřeženější mystérium českých pradávných věr. Pod klenutými a temnými pilíři samotného podzemí kněžny Libuše nechal její prorocký duch vybudovat rozlehlý kamenný sál, v němž zračí k oddechování ta nejsilnější strážná armáda pro národ v tom nejtemnějším období nouze. Dlouhá procesí oděnců i nejzdatnějších blanických hrdlořezů tu se založenýma zbraněmi očekávají v limbu osudové procitnutí. O tento nezdolný pluk doplňuje spící šiky vodník pod Vyšehradskou vlnou – každý poctivec i potopený plavec zde nevydá poslední vzdech zbytečně; na místo potupy bude posazen v útrobách vedle slavných, dokud slibný den nevrátí meče ke slunci.

Mimo nesporné obranné vojsko pro české budoucí kmeny skrývá ověnčená bazilika mnohem vábivější vábení. V tom stinném lůně, hluboko u samotných srázů vápenců, kde slunce nedopadne, vyžádal si sám vladařský dvůr uchovávat nepopsatelné hromady vydolovaných drahých kovů, stříbrných stuh a ryzího zlata slévajícího se v celistvé modly, koně i zvířectvo za uplynulé období Přemyslovské těžby. Sama kněžna střídmě chránila toto nebe pozemšťanů, přece na radu bohů odvážila poklad s veškerou slávou jen na vzácné proutěně utkané vahadlo vážící tíži samotných knížat, čímž pečetila odkaz prosperující vlasti až k věčné památce dalším synům i vládcům, jenž si ho odváží chytře probudit z hrobu.

Dostat se k nesmírnému bohatství přes masivní skálu však nikdo v pominulých letech klíč neměl. Ač by se v tu jedinou kouzelně povolenou noc skála dokořán otevírala, nejděsivější msta odradila všechny prosťáčky před návrtem zlých pochyb – nad otevřenou železnou truhlicí na samotném konci tlustých stěn se totiž přetahuje samotný mrazivý pekelný pes s temným nočním kohoutem, a každého nezasvěceného člověka křik duchů z celého průjezdu obrátí nazpátek. Teprve tomu čistého a mravně statečného, kdo se ani jedinkrát za příšernými zvuky neohlédne z nitra vyšehradských průchodek, by se rozzívala cesta plnými skvosty bez hranic. Dočkáme se tak vůbec někoho v historii statečného na prolomení skály i slibů, čekajících na svůj vzkřísený návrat na bílý den?