V Praze se vypráví o tramvaji, kterou nikdo neřídí. Objevuje se pozdě v noci, když ulice jsou prázdné a mlha stoupá od Vltavy. Jednou ji prý viděli na Malé Straně. Podruhé na Vinohradech. Její číslo se při každém spatření mění. Nikdo neví, odkud přijíždí a kam směřuje.

Přízračná tramvaj vypadá jako stará vojenská tramvaj z první poloviny dvacátého století. Je celá bledě osvětlená. Světlo v jejím nitru má podivný nazelenalý odstín. Když projíždí kolem, neslyšíte zvuk kol na kolejích. Ani zvonění. Ani brzdění. Jen naprosté ticho.

Podle pověsti řídí tramvaj průvodčí, který zemřel při tragické nehodě. Tramvaj vykolejila a on zahynul přímo v kabině řidiče. Od té doby jeho duch jezdí nočními ulicemi a hledá cestu zpátky do depa. Jenže cestu nemůže najít. Každou noc bloudí po jiné trase.

Ti, kdo přízračnou tramvaj zahlédli, popisují stejný zážitek. Tramvaj se tiše vynoří z mlhy. Projede kolem rychlostí, která se zdá nepřirozená. Uvnitř není vidět žádné cestující. Jen prázdné sedačky a mdlé nazelenalé světlo. Pak tramvaj zmizí za rohem a po ní nezůstane ani stopa.

Někteří Pražané tvrdí, že tramvaj zastavuje. Dveře se otevřou, ale nikdo nevystoupí a nikdo nenastoupí. Kdo by přesto nastoupil, ten by prý z tramvaje už nikdy nevystoupil. Přízračná tramvaj by ho odvezla do míst, odkud není návratu. Pražská noční MHD tak má jednu linku navíc. Linku, kterou nenajdete v žádném jízdním řádu.