Loretánské náměstí je místem, kde se pod dlažbou dodnes ozývají ozvěny dávného hněvu. Právě zde, v místech, kde stával kostel svatého Matouše, nalezla svůj děsivý konec kněžna Drahomíra. Žena pyšná a nenávistná, jejíž ruce byly poskvrněny krví svaté Ludmily, se rozhodla Prahu navždy opustit. Když však její kočár míjel svatyni, její křesťanský kočí zastavil, aby poklekl před svátostí. To kněžnu rozzuřilo k nepříčetnosti a začala křesťanské víře spílat těmi nejhoršími slovy. V tu chvíli se země s ohlušujícím rachotem otevřela a pohltila kněžnu i s jejím přepychovým kočárem a koňmi do bezedné propasti, ze které zbyl jen hrozný zápach síry.

Pověst vypráví, že Drahomíra nenašla klid ani v podzemí. Za bouřlivých nocí se z lůna země vynořuje přízračný, plameny sálající kočár tažený koňmi, ze kterých srší pekelné jiskry. Na kozlíku místo kočího sedí sama kněžna, lomí rukama a jejím zoufalým voláním „Bude zle, bude zle!“ se nese nočními Hradčany. Je to varování, které mrazí v kostech, a jakmile kočár projede své obvyklé kolečko, s děsivým rachotem se opět propadá zpět do pekelných hlubin.

Okolí Pohořelce však střeží i další ohnivé stíny. Potkat zde můžete bezhlavého muže v černém šatu, který na řetězu vede psa s planoucíma očima. Tento pes, v jehož tlamě spočívá uříznutá hlava jeho pána, je prý prokletou duší jeho manželky. Ta ho zaživa připravila o život i o hlavu, aby se zmocnila jeho bohatství, a nyní ho musí provázet jako zvíře i po smrti. Oba bloudí uličkami a hledají někoho, kdo by nalezl skrytý poklad a vysvobodil je tak z jejich nekonečného trápení.