V temných zákoutích Pražského hradu, konkrétně v Bílé věži, se dodnes zjevuje nešťastná paní, jejíž příběh je spojen s tragickou láskou a zradou. Za dob císařovny Marie Terezie, kdy Hradem vanul chlad kamenných zdí, žila zde žena uvězněná ve svazku s krutým a starým rytířem. Její srdce však zatoužilo po lásce, kterou nalezla v náručí mladého myslivce.

Tato zakázaná láska ji dovedla až k zoufalému činu – k vraždě svého manžela. Štěstí, vykoupené krví, však nemělo dlouhého trvání. Brzy se provalila pravda a paní byla uvězněna v Bílé věži, kde v žalu a výčitkách zemřela. Od té doby se její duch vznáší po chodbách věže, hledajíc klid a odpuštění.

Návštěvníci hradu občas zaslechnou tichý pláč nebo zahlédnou stín postavy v bílém rouchu. Říká se, že paní z Bílé věže je varováním před neuváženými činy a symbolem věčné touhy po lásce a svobodě. Pokud se ocitnete v blízkosti Bílé věže za soumraku, dávejte pozor, zda nezahlédnete její zjevení.