Pražské uličky jsou plné tajemství a šepotu minulosti. Jedním z nejzajímavějších strašidel, které se v nich objevuje, je Povětrná žena. Tato nešťastná dívka, jejíž jméno se dávno ztratilo v proudu času, se stala symbolem lehkomyslnosti a nestálosti. Její duch je spojen s poryvy větru, které se prohánějí Starým Městem, a její příběh je varováním pro všechny, kteří zapomínají na hodnotu stálosti a počestnosti.

Kdysi dávno žila v Praze krásná dívka, jejíž krása byla stejně nestálá jako vítr. Střídala mládence jako ponožky a její smích se ozýval v krčmách a na trzích. Lidé si o ní šeptali, nazývali ji povětrnou a odsuzovali její chování. Praha, se svými prastarými kameny a tichými zákoutími, se od ní odvracela. Její osud se naplnil v chladném podzimním večeru, kdy se stala obětí své vlastní lehkomyslnosti.

Dodnes se říká, že když se v pražských uličkách zvedne silný vítr, je to Povětrná žena, která se snaží najít klid a smíření. Její zjevení je tiché a nenápadné, ale její přítomnost je cítit v chladném vánku a šepotu listí. Povětrná žena je připomínkou toho, že krása a mládí jsou pomíjivé a že pravé štěstí se nachází v stálosti a poctivosti. Pokud uslyšíte v noci zvláštní šepot, možná je to právě ona, Povětrná žena, která se vám snaží něco říct.