Na Starém židovském hřbitově, v místech, kde staletí spočívá jeden hrob na druhém, se za morové epidemie v roce 1713 zjevovali Tančící duchové dětí. Během děsivých nocí, kdy mor kosil Prahu, se mezi náhrobky vznášely průsvitné postavy v bílých rubášcích. Jejich tanec byl tichý a plný zármutku, zrcadlící bolest a utrpení nevinných obětí.

Podle pověsti se rabi Löwovi, ochránci pražského ghetta, tito duchové zjevili ve snu. Tančící děti mu ukázaly, že mor je trestem za hříchy. Rabi Löw, poháněn svým viděním, odhalil hrůzný čin – vraždu novorozeněte – a dosáhl pokání, čímž odvrátil hrozbu epidemie.

Dodnes se traduje, že v temných nocích, kdy se nad Starým židovským hřbitovem vznáší mlha, je možné zahlédnout stíny tančících dětí. Jejich tichý tanec je mementem minulosti a připomínkou, že i v místech posledního odpočinku se mohou skrývat nevyslovené příběhy a neklidné duše.