Pražské uličky skrývají nejedno tajemství a mezi nimi i přízrak Tisíce šepotů větru. Nejde o obyčejný poryv, ale o vír ztracených duší, které neustále pronásledují Povětrnou ženu, nešťastnou dívku, jejíž lehkomyslnost ji navždy uvěznila v ozvěnách minulosti. Slyšíte-li v noci zvláštní šepot, jako by si stovka hlasů vyprávěla své příběhy, zbystřete – možná se právě Povětrná žena snaží uniknout svému věčnému pronásledovateli.

Tento neklidný vítr se nejčastěji objevuje v okolí Starého Města, tam, kde kdysi pulsoval život a kde se mísily vůně koření s pachem piva. Právě tam, v uličkách, které pamatují její smích i slzy, se ozývá nářek ztracených duší, jež ji neustále připomínají její hříchy. Legenda praví, že vítr nejsilněji vane tam, kde Povětrná žena kdysi chodila se svými milenci, a že v jeho šepotu lze zaslechnout útržky jejích rozhovorů.

Pokud se ocitnete v jeho blízkosti, nezoufejte. Není to zlý duch, jen nešťastná ozvěna minulosti. Snad jedinou pomocí pro Povětrnou ženu i její pronásledovatele je odpuštění a smíření. Možná, že tichá modlitba za její duši, vyslovená v pravou chvíli, dokáže tento věčný tanec šepotů konečně ukončit a přinést klid jak Povětrné ženě, tak i oněm tisícům ztracených hlasů.