V samém srdci Starého Města leží uzavřený dvůr zvaný Ungelt. Kdysi to bylo velmi rušné obchodní středisko. Kupci z celé Evropy sem přiváželi vzácné zboží a platili královské clo. Ve dvoře stály hostince, sklady a ubytovny pro obchodníky. Každý večer se těžké brány pečlivě uzamykaly.

Jednoho dne přijel do Ungeltu bohatý a pohledný turecký kupec. Přivezl s sebou vzácné hedvábí a drahé koření. V hostinci u dvora poznal krásnou dceru hostinského. Měla dlouhé blonďaté copy a zářivý úsměv. Oba se do sebe vášnivě zamilovali. Turek požádal dívku o ruku a ona souhlasila.

Než se ale mohli vzít, musel Turek odcestovat zpět do Cařihradu. Potřeboval vyřídit své záležitosti a připravit vše pro společný život. Při loučení daroval dívce drahocenný náhrdelník posázený drahokamy. Byla to jeho přísaha věrnosti. Ona mu slíbila, že na něj bude čekat, ať to trvá jakkoli dlouho.

Týdny se měnily v měsíce a měsíce v roky. Od Turka nepřicházely žádné zprávy. Dívka pomalu ztrácela naději. Její otec ji nakonec přemluvil, aby přijala nabídku k sňatku od místního soukenického kupce. Dívka se slzami v očích souhlasila.

Právě v den svatby se ale Turek nečekaně vrátil do Prahy. Vešel do Ungeltu a spatřil svou milovanou ve svatebních šatech po boku cizího ženicha. Zbledl hrůzou a zešedivěl zradou. Zoufalství a žárlivost ho úplně ovládly. Tajně svou milovanou odlákal stranou od svatebčanů. V šílenství ji zavraždil a její tělo ukryl pod dřívím v temném sklepě.

Turek krátce poté sám zemřel. Podle jedněch se zabil žalem. Podle jiných ho zahubilo vlastní svědomí. Od té noci se prý jeho prokletý přízrak v turbanu a hedvábných šatech toulá temnými sklepy Ungeltu. V jedné ruce drží za dlouhé blonďaté copy uťatou hlavu své milované. Bloudí chodbami jako ztracená duše. Občas se prý pokouší splynout s malbami na zdech a zmizet. Podle pověsti ho může z prokletí osvobodit jen odpuštění, které ale nikdy nedostane.