Tajemné troubení z Podskalí: Příběh pražského strašidla, které nikdo neviděl

Praha, město opředené nesčetnými legendami o dávných přízracích, ďáblech a prokletých duších, skrývá mezi svými tajemstvími jeden příběh obzvláště neobyčejný – pověst o Podskalském strašidle. Na rozdíl od jiných hrůzostrašných vyprávění, která barvitě líčí zjevení duchů, se v tomto případě nikdo nikdy nepokusil popsat, jak vlastně strašidlo vypadalo. Celá záhada se totiž točila kolem něčeho mnohem prchavějšího a méně konkrétního: kolem podivného nočního troubení, které v roce 1874 nahánělo hrůzu obyvatelům tehdejšího Podskalí.

Epicentrem těchto událostí se stala ohrada známá jako U Turků, ležící přímo u nábřeží. Odtud se každou noc linul onen zvláštní zvuk, který nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit. Nešlo o ojedinělý incident. Troubení se pravidelně opakovalo, a s každou další nocí rostla jak zvědavost, tak i znepokojení místních. Zpráva o podivném fenoménu se brzy rozšířila po celém hlavním městě a do Podskalí se začaly hrnout davy zvědavců, toužících slyšet záhadné tóny na vlastní uši.

Situace nakonec dosáhla takového bodu, že si vyžádala zásah samotné c. k. policie. Jejím úkolem nebylo jen udržet pořádek mezi shromážděnými davy, ale především odhalit původce celého pozdvižení. A právě zde se skrývá jádro celé legendy: policie totiž nedokázala nic objasnit. Nepřinesla žádné jednoznačné vysvětlení a nikoho spolehlivě neusvědčila. Stejně záhadně, jako se objevilo, tak i po čase tajemné troubení samo od sebe utichlo.

Okamžitě se začaly šířit nejrůznější dohady a teorie. Menší skupina lidí byla pevně přesvědčena o skutečném strašení v Podskalí, zatímco mnozí jiní hledali racionálnější vysvětlení. Jedna z teorií hovořila o povedeném žertu neznámého vtipálka, který si z celé Prahy udělal legraci. Jiná verze přisuzovala celou událost mnichům. V pozdějších vyprávěních se dokonce liší, o které řády šlo – zmiňují se mniši z Emauz, jezuité, nebo řeholníci od svatého Václava. Ani jejich domnělé motivy nebyly jednotné. Podle jedné interpretace chtěli jen vyvolat strach a demonstrovat svou moc, podle jiné sledovali čistě praktický cíl: donutit majitele k prodeji pozemku za nízkou cenu.

Vyprávění se navíc v průběhu času dále proměňovalo a bobtnalo. Někde se zdůrazňovalo pouze ono tajemné troubení, jinde se přidávaly i zprávy o samovolně se pohybujících předmětech uvnitř ohrady. To vše jen umocňovalo dojem, že se na místě děje něco skutečně nevysvětlitelného. Právě tato neurčitost byla pravděpodobně klíčem k tak širokému rozšíření pověsti – lidé si do ní mohli promítnout vlastní obavy i svá vlastní vysvětlení.

Celá událost však neměla pouze děsivý rozměr. Záhada podskalského strašidla se rychle stala i námětem pro vtipy a lidovou zábavu. Vznikaly humorné historky, často mířené právě proti bezradné policii, která si vysloužila spíše posměch než respekt. Objevil se dokonce i lidový popěvek, který byl kvůli zesměšňování státní moci částečně cenzurován. A skladatel Karel Bendl dokonce složil polku s výstižným názvem Strašidlo v Podskalí.