Pražské židovské město, protkané uličkami a historií, je domovem nesčetných starých pověstí, které se předávají z generace na generaci. Jedna z nich, obzvláště dojemná, vypráví o temném období, kdy na zdejší komunitu dolehla záhadná pohroma.

V časech dávno minulých se v srdci ghetta začala šířit nevysvětlitelná choroba, která si krutě vybírala ty nejmladší. Děti umíraly jedna po druhé a nikdo nedokázal pochopit příčinu tohoto tragického jevu. Zkáza postupovala s děsivou rychlostí a obyvatelé se obávali, že brzy pohltí celé město. V zoufalství se rodiče obrátili na proslulého učence a mudrce, rabbiho Löwa, jehož moudrost byla široko daleko známá, s prosbou o pomoc.

Legenda praví, že jedné noci se rabbi Löw vydal na tajuplnou cestu na starý židovský hřbitov, aby odhalil kořen zla. Když se blížila půlnoc, spatřil výjev, který mu vyrazil dech: z hrobů zesnulých dětí se zjevovaly jejich drobné dušičky, které se v tichém tanci vznášely mezi starobylými náhrobky.

Rabbi Löw, pohnutý tímto pohledem, prý jednu z těchto éterických bytostí zastavil a pečlivě si prohlédl rubáš, do něhož byla zahalena. Na látce objevil tajemné znamení, které mu odhalilo skutečnou příčinu celé katastrofy. Pochopil, že tato smrtící nemoc nebyla náhodným neštěstím, nýbrž božským trestem za skrytý hřích, který kdosi v komunitě spáchal.

Jakmile rabbi odhalil pravdu a provinění bylo napraveno, nemoc podle pověsti zázračně ustoupila. Tento prastarý příběh tak slouží jako připomínka, že neštěstí může být často varovným znamením a že i ta nejskrytější provinění mohou mít dalekosáhlé důsledky pro celé společenství.