Chrám Matky Boží před Týnem, drahokam pražské gotiky, v sobě ukrývá poklady, které nejsou určeny každému oku. Jedním z nejvzácnějších je oltář svatého Lukáše pod kamenným baldachýnem mistra Rejska. Právě zde visel obraz zachycující světce při malování Madony. Pověst vypráví, že jeho autorem byl sám Karel Škréta, který do tváří vepsal podobu své vlastní rodiny – svatému Lukáši dal svou tvář a Panně Marii rysy své milované ženy. Do obrazu vložil tolik pokory, že za něj odmítl jakoukoli odměnu.

Existuje však mnohem hlubší tajemství, ukryté v temnotě pod dlažbou chrámu. Traduje se, že hluboko v katakombách se nachází kaple, kterou nechala v dobách prvních křesťanů tajně vykopat svatá Ludmila. Při hloubení země prý tehdy kopáči narazili na černou sošku Panny Marie s Jezulátkem, která se stala srdcem této skryté svatyně. Vchod do ní je dokonale maskován a vědí o něm jen vyvolení.

V této tajemné kapli je prý pečlivě uloženo sedm rudých kamenů, které kdysi zdobily samotnou Kristovu korunu. Jsou to kameny obrovské moci, které vyzařují tichý klid do celé země. Stará legenda praví, že vchod do kaple se otevře všem Čechům a poklady budou vyjeveny teprve tehdy, až v naší zemi definitivně zvítězí boží láska nad nenávistí a násilím.