V Řetězové ulici je dům, u kterého se člověk zastaví nedobrovolně: nad vchodem má domovní znamení, které vypadá jako kolečková brusle. Ne alegorie, ne heraldika – prostě brusle. Chvíli si říkáte, že je to omyl oka, špatný úhel, předsudek moderní hlavy. Jenže čím déle koukáte, tím víc je to nepopiratelné.

A tak začnete pátrat. Listujete knihami o pražských domovních znameních, zkoušíte katalogy, staré průvodce, obrázkové publikace o Starém Městě. Ptáte se známých, průvodců, lidí od památek. Hledáte, jestli „brusle“ nemůže být cechovní znak, přezdívka majitele, zkomolené „bota“, cokoliv. Jenže nikde nic: žádná legenda, žádný výklad, žádná jistota. Jen ticho a ten výsměšně konkrétní reliéf nad dveřmi.

Až nakonec sedíte v hospodě naproti, pořád to máte v hlavě, a zeptáte se vrchního. Ten se ani nezamyslí, jen se ušklíbne: „To není žádná záhada. To tam kdysi dali studenti z té školy naproti, z Divadelní fakulty. Měli nápad, udělali si z toho znamení — a už to zůstalo.“

Najednou to celé spadne na zem: žádný anachronismus, žádné cestování v čase. Jen studentská recese.

„Dům U Černé boty“ je veden na adrese Řetězová 245/8.