Panna Marie u svatého Jakuba uměla být i přísnou a nemilosrdnou strážkyní. Zlato a drahokamy z jejího oltáře pochopitelně lákaly různé chamtivé zloděje. Jeden opravdu drzý lotr si umanul, že cenné šperky ze sochy ukradne. Před večerním zavřením kostela se proto potají schoval nahoře u kůru blízko dřevěných varhan. Počkal si až na úplnou noční tmu, kdy byl celý kostel potichu. Plný odhodlání se pak vydal dolů k oltáři plnému bohatých darů.

Tichounce a velmi obezřetně kráčel po schodech mramorového oltáře. Rychle vystoupal až přímo k překrásně zdobené soše s perlami. Zloděj neváhal ani na okamžik. Svou upocenou rukou bez lítosti a ostychu hmátl po velkém náhrdelníku. Z posvátné dřevěné sochy se pokusil strhnout drahý zlatý řetěz. Lákala ho totiž vidina velkého lupu, díky kterému by venku mohl vést bezstarostný život.

Jakmile však jeho hubené a špinavé prsty stiskly největší řetěz, stalo se něco naprosto nečekaného. V jediném zlomku vteřiny se probudila ohromná a tajuplná moc. Nehybná dřevěná paže sochy se bleskově pohnula a chytila vetřelce. Dřevěné prsty Madony s obrovskou silou sevřely zlodějovo zápěstí a odmítaly ho pustit. Hříšník byl polapen pevně jako v mrazivém svěráku. Zloděj tak zůstal u oltáře naprosto uvězněn a ztratil jakoukoli šanci na úspěšný útěk.

V ten okamžik začal nešťastník samozřejmě bolestně a hystericky na celý kostel křičet o pomoc. Jeho křik se v ozvěnách rozléhal celým chrámem a brzy probudil všechny mnichy. Ti okamžitě přiběhli dolů s pochodněmi a našli u oltáře plačícího vyděšeného lupiče. Z onoho svatého dřevěného stisku nedokázal zloděje na druhý den ráno dostat vůbec nikdo. Musel proto nakonec přijet samotný městský kat a zloději ruku sekyrou nekompromisně utít. Teprve mrtvou paži prý socha milostivě pustila. Tato useknutá a tmavá ruka pak byla na trvalý trest zavěšena na řetízku hned u vchodu do chrámu. Dodnes tam jako strašlivé varování visí a varuje všechny lidi před hříchem krádeže.