Jedním z neoslnivějších stavebních skvostů v matce měst byla bezpochyby stavba masivního otesaného Kamenného mostu, nad níž převzal záštitu ten nejslavnější císař a panovník v české kotlině – Karel IV. Nechal si sezvat proslulé architekty i obyčejné umělecké kameníky a stavitelskou huť v čele se samotným mladíkem Petrem Parléřem, který slíbil vystavět most ze všech obloukových staveb ten nejodolnější a vizuálně nejkrásnější, jaký by dokázal i obrovským ledochodům ustát. Petr Parléř se však nespokojil jen se standardními pískovci a nejobyčejnější vápennou slátaninou. Aby ohromná poctivá stavba držela navěky skutečně obdivuhodně stmelená pohromadě, přikázal k vydatnému hrubému vápnu míchat obrovské množství silného a lepivého doplňku, jímž nebylo nic prozaičtějšího než obyčejná slepičí vejce a tučné domácí mléko, prokládané občasně i kvalitním moravským či mělnickým vínem.
Nařídit takovou monumentální oběti pražským měšťanům ale znamenalo sebrat tržovcům po nocích jejich vlastní obživu, vždyť tolik drůbeže v uličkách zkrátka chovat a sezbírat nebylo komu. Císař tedy rozhodl celozemským proslulým výnosem, dle kterého byla každá rolnická pěstěnka a okolní město i selská župa v království pro tuto událost povinně úkolována přispívat dovážením nůší z kurníků formanskými žebřiňáky přecpanými suchou poctivou slámou plnou hladkých čerstvých a křehkých vajec do Prahy. Od svatého kuropění po stmívání mířilo k vltavským břehům tisícovky vozů i proutěných přehozených košů, jejichž obsah se s ohlušujícím i patetickým třeskotem předhazoval stavitelské elitě u zednických dřezů dychtících po další poctivé a syrové surovině k roztržení pro pojivou strukturu do zídky pilířových věžiček.
Mnozí dodavatelé si však vyložili obavy poslušnosti až do úsměvných raritností. Nejtragičtější a mezi Pražany se smíchem vyhlíženou historkou zůstaly vzpěry dodávky pýchaplných a upřímně vystrašených sousedů měšťanů z nedalekých rozkvetlých Velvar. Na vozech po drkotající hrbolaté cestě měli ohromný strach, že si po kodrcavé strasti víc uškodí, že vejce prostě popraskají, nebo po cestičkách nakapou ven, takže doručovatelé si po vesnické moudrosti uškvařili vlastní brilantní pojištovací plán. Nežli nechal velvarský konšel vozky odvelet na samotnou hrbolatou jízdu slámou k metropoli, pro naprostou jistotu před hrůzostrašným a ukrutným císařským trestem z ostudy poslal všechna požadovaná a celou vsí nasbíraná vajíčka pro hlavní dílo poctivě svařit se skořápkou zcela natvrdo! K pobavení všech dláždičů u huti byla doručená natvrdo ukuchtěná hmota zedníkům naprosto leda ke svačinovému hodování, což na Velvarské odrazilo věčnou a historicky nezapomenutelnou pražskou pomluvu nad venkovskými mozky, co zapomněli na užitek míchání žloutků za syrova.
Posměch se nevyhnul ani bohabojným ustrašencům ze sousední posvátné Unhoště. Bůh sám dnes rozsoudí, či zapracovalo nepochopení císařova svitku pro objednané plnotučné syrové kravské mléko ke kašovitějšímu ztekucení roztřesené malty ze slepičích vajec, anebo se jednalo o přeřek ve formanských klepech. V domnění, že čím více kvašená mléčná sýrovina je hutnější, tím spíše slibuje stavbě trvanlivou pečeť, zaslali unhošťští obyčejní povozníci do pražských míchaček oblažené obrovské proutěné necky vyváleného tvarohu as pýchem páchnoucích uzrálých žlutých sýrečků z vlastní stodoly v chabém povědomí o tmelení štuka. Řemeslná hrůza byla na staveništi opět neskonalá! Můžeme se snad jen dohadovat, zda roztloukal na stěnách pilířů Petr Parléř sýr klacky či je nasvačil k řemeslu kameník, ale přesto díky těmto legendami obestřeným nedorozuměním přísahají Pražané doposud, že Karlův most je postaven nejbytelněji ze všech na celém světě proto, neboť bez jakéhokoliv dření drží jen na neskonalém českém dobrém selském tvarohu, sýrech a žloutcích z moravského uleželého vína.