Anežský klášter na Starém Městě byl odedávna místem útěchy pro trpící. Jednoho nevlídného večera sem dorazila vyčerpaná polská šlechtična, která na své cestě přišla o všechno, kromě jednoho tajemství. Jeptišky se jí obětavě ujaly a ona se jim z vděčnosti odměnila receptem na zázračný elixír, který Pražané brzy začali nazývat „Vlaštovčí voda“. Byla to léčivá tekutina, která dokázala tišit bolesti a vracet sílu i těm nejslabším. Sestry ji prodávaly za nepatrný obnos, aby měly na provoz špitálu, a chudým ji podávaly zdarma.

Příběh tohoto elixíru však skončil tragicky. Po zrušení kláštera zůstal recept v rukou jedné z bývalých sester a později se ho pokusil vědecky rozluštit mladý polský student, vzdálený příbuzný oné šlechtičny. Experimentoval dlouho do nocí, snaže se odhalit poměry bylin a minerálů, až jednoho dne otřásl domem mohutný výbuch. Mladík byl nalezen mrtev uprostřed střepů a černého kouře. Tajemství Vlaštovčí vody tak odešlo s ním do hrobu a dnes už po něm v klášterních zahradách zbyla jen tichá vzpomínka na čas, kdy pomoc nepicházela od lékařů, ale z rukou milosrdných sester.