Vysoko nad ciferníkem radničního orloje se krčí dvě malá okénka, která kdysi vedla do temné a vlhké kobky. Byl to žalář pro urozené vězně, místo, kde ticho přerušoval jen tlukot hodin. Za starých časů zde čekal na popravu český rytíř, který po marném boji s Pražany ztratil vše – i víru v záchranu.

Jednoho rána, když se rytíř sklesle díval na náměstí, začal orloj odbíjet. Smrt v rámu hodin ožila, začala zvonit a otvírat své hrůzné dásně. V ten prchavý moment se stalo něco nevídaného: malý, vystrašený vrabec vletěl přímo do otevřených čelistí kostlivce. Než mohl uletět, dásně sklaply a ptáček zůstal uvězněn v lebeční jámě smrtky.

Rytíř užasle sledoval ten podivný úkaz. Vrabec musel v kostěném vězení vytrvat celou hodinu, neklidně tloukl křídly o dřevo, dokud stroj znovu neodbil. Jakmile se kostlivec opět pohnul a otevřel ústa, vrabec vyrazil na svobodu a zmizel nad střechami domů. Toto drobné znamení vlilo rytíři do žil novou naději. Pokud Bůh vysvobodil malého ptáčka z dásní smrti, mohl by vysvobodit i jeho.

A zázrak se skutečně stal. Ještě téhož dne se znepřátelené strany smířily, spor byl urovnán a rytíři byla udělena milost. Z vězení vyšel jako svobodný muž, navždy vděčný za lekci naděje, kterou mu uštědřil obyčejný pražský vrabec.