V roce 1773, kdy byl jezuitský řád zrušen, zavládl v pražském Klementinu nevídaný shon. Jezuité, věřící, že se do svého velkolepého sídla jednou vrátí, se rozhodli ukrýt nejcennější části svého jmění před úřední komisí. Pověst vypráví o chudém zedníkovi, kterého jedné noci navštívili neznámí muži v černých pláštích. Se zavázanýma očima ho dovezli do hlubokých klementinských sklepů a tam mu přikázali zazdít tajnou místnost plnou zlata a drahocenností tak dokonale, aby nikdo nepoznal, že tam kdy byla chodba.

Zedník svou práci vykonal čestně a dostal za ni hrst zlaťáků. Když se však později rozkřiklo, že jezuité skutečně odešli a komise našla jen zlomek očekávaného bohatství, zedníkův svědomí se ozvalo. Vypravil se na radnici a popsal svou noční cestu, ale v labyrintu klementinského podzemí se mu už nikdy nepodařilo ono místo najít. Mnozí věří, že jezuitský poklad – knihy vázané v kůži, zlaté monstrance a truhly s mincemi – stále čeká za některou z tlustých zdí na své znovuobjevení, chráněn mlčením zedníka, který se už nikdy nevrátil.