O největším pražském požáru

I Praha zažila své chvíle teroru. Největší z nich, jenž ve svém rozsahu zastiňoval dokonce i bombardování Prahy americkými silami dne 14. února 1945, byl dílem francouzské šlechtické elity v čele s králem Ludvíkem XIV., zvaným Král Slunce – Le roi du soleil.

Když se rok 1688 chýlil ke konci, rozpoutala francouzská vojska teror, která začal ničivým plamenem pohlcovat německá města. Cíl byl jasný a nelítostný: vypálit Evropu stojící proti Francii. Generál Ezechiel du Mas, Comte de Melac, autor této ničivé strategie, rozšířil svoje plány požáru i na českou zemi.

S příchodem jara roku 1689 dorazila do Čech vlna zkázy. Ve skupinách, rozdělených do deseti výprav, bylo vysláno 150 agentů smrti s jediným úkolem: zapálit a zničit. Mezi nimi byli i Češi, dříve zajatí, nyní zaplacení, aby se obrátili proti své vlasti. Den 21. června 1689 se stal dnem zrady a zkázy pro Prahu.

Jak bylo předem naplánováno, skupina zločinců se rojila městem, zapalujíc oheň smrti. Během jednoho strašlivého dne se 800 domů, 6 kostelů a 10 synagog změnilo v popel. Chrám svatého Jakuba, pyšný symbol Starého Města, byl pohlcen plameny a Praha přišla o svou gotickou korunu, která už nikdy nebyla obnovena v původní slávě.

Francouzský požár Prahy v roce 1689 představuje důležitý moment v historii města. Tento požár, který zasáhl Židovské Město a severní části Starého a Nového Města, je považován za historicky největší teroristický útok na Prahu. Požár byl přiřčen francouzským agentům, a to v době, kdy Rakousko bojovalo proti Francii Ludvíka XIV. V té době Francie po francouzsko-nizozemské válce pokračovala v agresivní anexionistické politice.

V září 1688 francouzská vojska vstoupila do Porýní a zahájila válku o falcké dědictví, známou také jako devítiletá válka. Tato vojska zničila asi 20 měst. Tato agrese vedla k vytvoření obranného uskupení, Augšpurské ligy. Na podzim 1688 začala francouzská vojska vypalovat německá města a poté rozšířila tento plán i na česká města, s cílem vyvolat totální chaos.

V Čechách bylo 21. června 1689 teplé a suché jaro, a právě toho dne vzplál hostinec v Kaprově ulici, což vedlo k rozšíření požáru, který trval čtyřiadvacet hodin. V důsledku toho shořelo 766 obytných domů, šest kostelů a klášterů a deset synagog. Při požáru zemřelo mezi 150 až 174 Židy a méně křesťanů【206†zdroj】. Před pražským požárem se v dobových letácích upozorňovalo na nebezpečí působení francouzských agentů a těm byly připisovány i jiné požáry českých měst.

Existují však i názory, že francouzské spiknutí v případě Prahy byla fikce a že jednání agentů bylo vymyšlené nebo jim bylo podsunuté vyšetřovateli. Historik Josef Svátek popisuje, že francouzský ministr války Louvois usiloval o vypálení předních českých měst a najímal k tomu žháře z řad válečných zajatců. Jako zakladatel požáru je uváděn voják Vavřinec Procházka, který k této úloze přemluvil ostatní spolupracovníky, vnímajíc to jako mstu za nevyplácený žold od rakouského vojska.