Praha zažila své chvíle teroru, a jednou z nejhorších byla událost, která zastiňuje dokonce i bombardování Prahy americkými silami dne 14. února 1945. Tento ničivý akt byl dílem francouzské šlechtické elity pod vedením krále Ludvíka XIV., zvaného Král Slunce – Le roi du soleil.

Když se rok 1688 blížil ke konci, francouzská vojska začala šířit teror po celé Evropě, který se projevil ničivými plameny pohlcujícími německá města. Cílem této kampaně bylo zničit Evropu, která se postavila proti Francii. Autorem této devastující strategie byl generál Ezechiel du Mas, Comte de Melac, který rozšířil svůj plán i na české země.

Na jaře roku 1689 dorazila vlna zkázy i do Čech. Ve skupinách rozdělených do deseti výprav bylo vysláno 150 agentů smrti, jejichž úkolem bylo zapalovat a ničit. Mezi nimi byli i Češi, kteří byli dříve zajatí a nyní placení za to, aby se obrátili proti své vlastní zemi. Den 21. června 1689 se stal dnem zrady a zkázy pro Prahu.

Podle plánu se skupiny žhářů rozptýlily po městě, šíříc oheň smrti. Během jediného dne se 800 domů, 6 kostelů a 10 synagog proměnilo v popel. Chrám svatého Jakuba, hrdý symbol Starého Města, byl také zasažen plameny. Praha tak přišla o svou gotickou korunu, která už nikdy nebyla obnovena v původní slávě.

Tento ničivý požár zanechal hluboké jizvy na tváři Prahy a v paměti jejích obyvatel, a dodnes připomíná krutost a rozsah teroru, kterému muselo město čelit.

Francouzský požár Prahy v roce 1689 představuje významnou událost v historii města, často označovanou za největší teroristický útok na Prahu. Tento požár zasáhl Židovské Město a severní části Starého a Nového Města, což mělo devastující dopad na strukturu města a životy jeho obyvatel.

V kontextu mezinárodních událostí Rakousko tehdy bojovalo proti Francii Ludvíka XIV., který po francouzsko-nizozemské válce pokračoval v agresivní anexionistické politice. V září 1688 francouzská vojska vstoupila do Porýní a zahájila válku o falcké dědictví, známou také jako devítiletá válka. Tato válka vedla k vypálení přibližně 20 německých měst a k vytvoření obranného uskupení známého jako Augšpurská liga.

V létě 1689, kdy v Čechách panovalo teplé a suché počasí, vypukl v Praze 21. června ničivý požár. Požár začal v hostinci v Kaprově ulici a rychle se rozšířil, trvající celých čtyřiadvacet hodin. Následkem toho shořelo 766 obytných domů, šest kostelů a klášterů a deset synagog. Při požáru zahynulo mezi 150 až 174 Židy a menší počet křesťanů. V době před požárem se šířily zprávy o nebezpečí francouzských agentů, kteří byli považováni za viníky nejen tohoto, ale i dalších požárů v českých městech.

Existují však i názory, že francouzské spiknutí v případě Prahy mohlo být fikcí a že jednání agentů bylo buď vymyšlené, nebo jim bylo podsunuté vyšetřovateli. Historik Josef Svátek například uvádí, že francouzský ministr války Louvois měl usilovat o vypálení předních českých měst a najímal k tomu žháře z řad válečných zajatců. Mezi zakladateli požáru se uvádí voják Vavřinec Procházka, který k této úloze přemluvil své spolupracovníky, údajně jako akt msty za nevyplácený žold od rakouského vojska.

Tento tragický požár nejen způsobil obrovské materiální škody, ale také zanechal trvalé jizvy v kolektivní paměti Pražanů a stal se symbolem zkázy, která může vzejít z politických a vojenských konfliktů.