Předvečer 5. prosince si c.k. setník hrabě Harrach vzal službu na Staroměstském náměstí. V té době Prahou procházeli Mikuláši s čertem a anděly a právě na ně měl políčeno. Nastal večer a Harrachovy patroly se rozběhly po celém městě a když narazily na nám známou trojci převlečených Mikulášů s doprovodem, sebrali ji a zavřeli do strážnice.
Ta stávala na Staroměstském náměstí než byla zbořena a toho večera se pomalu, ale jistě naplnila množstvím Mikulášů, andělů i čertů. Ti se snažili všemožně vysvětlit, že nepáchají nic zlého a nic neprovedli. Harrach je dobře hostil, leč svobody jim nedopřál a nikoho nepustil.
Lidé, kteří si všimli, že se cosi děje, se druhý den začali scházet na na náměstí u vrátnice. Byl bílý den a teprve tehdy náš milý setník vypustil všechny najednou – přes náměstí najednou vyrazili Mikulášové, andělé i čerti přímou cestou domů.
Lidé se smáli nad oním zjevem, tou dobou a v takovém množství zcela nevídaným a náš setník? Asi se smál také, ale ne dlouho. Osmačtyřicet hodin v base o chlebu a vodě mu mělo dát dostatek času k přemýšlení.
Ale nebyl by to snad ani Harnach, aby je nevyužil k vymýšlení dalších taškařic.