Anenské náměstí je dnes tichým a klidným místem. Ti kdo zde prochází by stěží řekli, že o nocích si tu všelijaká strašidla šlapou na paty a vystupují do noci v zástupech. Někdy za teplé letní noci se tam na chvíli zastavte a pozorujte tiše okolí.
V ulici Na zábradlí, která odsud míří k nábřeží, kdysi stával prastarý kostel sv. Jana Na zábradlí. Dnes ho budete hledat marně. Byl odsvěcen a pohltila ho stavba činžovního dobu. Kdysi tu měl příbytek Rozvoda, kostelník od Panny Marie na Louži, který byl také zrušena zbořen.
Ze sv. Jana na Zábradlí v té době zbývaly holé zdi a oltářní kámen. Rozvodu nemohla opustit myšlenka, zdali není hříchem bydlet na posvěcením místě. I když kostel byl odsvěcen, přišlo mu to jako svatokrádež.
A jak tak přemýšlel, vstal, došel k němu a políbil ho. V tu chvíli se celý kostel rozzářil, na kameni zapláli svíčky, najednou tu stála nádoba s vínem a nádoba s vodou a vedle něj se zjevil starý kněz v mešním rouchu a začal sloužit mši svatou za neznámého zemřelého.
Rozvoda se nejdříve vyděsil, ale neutekl a nakonec jak byl navyklý, neznámému knězi začal při mši přisluhovat. Když ten dosloužil, obrátil se na Rozvodu:
“Před mnoha lety jsem vzal peníze na mši za mrtvého. Zapoměl jsme ji však vykonat, však peníze jsem si nechal. O té chvíle mě zemřelý nenechal na pokoji a soužil mě i v hrobě. Jedině vykonání mše mě mohlo vysvobodit, ale ač každou noc jsem ji sloužil, bez přísluhy nebyla platná a tak další noc jsem ji musel opakovat. Tys mě vysvobodil, děkuji Ti!”
V tu chvíli zmizel jako by tam snad nikdy nebyl. S ním i všechna ta zjevení a kostelník zůstal sám. Kostel Na zábradlí byl později zbořen, ale říká se, že přesně takový příběh se stal noc před jeho zbořením a tak v poslední chvíli byla vysvobozena duše kněze neb pak by již nikdy nemohla najít klidu.
Reálie příběhu
Kostel sv. Jana Na zábradlí skutečně existoval. V dnešní ulici Na zábradlí, naproti dnešnímu divadlu Na zábradlí, stávala od přelomu 11. a 12. století nám neznámá sakrální stavba, která byla ve 12. století zbořena a nahrazena románskou tříapsidovou stavbou. Kostelní hřbitov byl později doplněn farním hřbitovem vně budovy.
V rámci josefínských reforem byl zrušen hřbitov i samotný kostel, dále pak přestavěný na byty. Jelikož měla být zachována podoba kostela, přilehlý činžovní dům měl několik podivně tvarovaných místností.
Přes všechna podivná využití a další osudy byl však kostel nakonec stejně roku 1896 zbořen. Do dnešních dnů se zachovaly pouze zbytky zdí v základech domů a pak také reliéf Krista na oslu, který je k vidění na nádvoří divadla Na zábradlí.