K Praze, konečně jako ke každému městu i vísce, patří podivné postavičky, mnohdy již zapomenuté nebo považované za výplody literární fantazie.

Jednou z takových skutečných byl Ferdinand Mestek.Narodil se v roce 1859 a sám tvrdil, že jeho příchod na svět ohlásilo 19 ran z děla. Zlé jazyky však poukazovaly na to, že ty zvěstovaly přicházející katastrofální povodeň na Vltavě, která zaplavila toho roku Podskalí a vojáci zachraňovaly z divoké vody celou Meskovu rodinu.

Za jeho života byly velmi populární cirkusy a do Prahy tehdy přijel velký americký cirkus Barnum & Bailey a postavil šapitó nedaleko Invalidovny.

Mestek se rozhodl postavit proti němu podnik konkurenční, tak aby kolem ní museli chodit návštěvníci Barnum & Bailey. Ten Mestkův měl být však bleší. V té době se bleší cirkusy těšily zájmu a Mestek si vyžádal postavit vedle Barnum & Bailey svoji boudu. c.k. policejní komisařství souhlasilo, ale žádalo bouda stála nejméně 20 metrů od okraje libeňské silnice.

Mestek ji postavil těsně vedle silnice s vlastnoručně kolorovanými nápisy “Největší americký cirkus Evropy”, “352 artistů a 700 náhradníků”, “Dvě vlastní kapely”, “Královské zemské divadlo bleší”, Dámský bleší orchestr za řízení slečny Anastazie Pichlavé cikánská bleší kapela barona Skákala” a dalšími.

Záhy se objevili četníci, aby boudu zboural neboť nedodržel vzdálenost od kraje silnice. Ty Mestek zahnal s tím, že vzdálenost dodržel – ale od druhého vzdálenějšího kraje silnice a pak si najal klaku, která v boudě zuřivě tleskala a zatímco se z boudy linul potlesk a pokřik “Vivat slečno Pichlavá”, lákal Mestek okolní chodce na vyprávění o organizaci svých artistů a zahrnoval je detaily toho co umí a předvedou.

S reklamním vyvoláváním mu pomáhal jeho přítel Jaroslav Hašek.

Jeho blechy tak lezly po žebříku, , tahaly děla, zápasily, cvičly jako artisté, jezdily na miniaturních bicyklech a filigránských autobusech. Tvrdil, že jeho blechy mají vlastní sanatoria, bleší lékaře, vlastní invalidní a starobní pojištění , podpůrný fond pro případ sňatku či smrti a že má i speciálně vycvičené lovce blech.

Diváci se hrnuli a když si nějaký venkovan stěžoval, že z boudu prošel několikrát a nic z toho zmíněného neviděl, Mestek ho donutil koupit si vstupné ještě jednou a sotva zmatený nešťastník vyšel ven Ferda ho vytáhl na podium a tam oznámil publiku, že tento muž zaplatil dvakrát, aby mohl přestavení vidět znovu.

Nespokojence pak vyhazovala ven Anna, jeho žena, služebná z Hostivaře, která byla o hlavu vyšší než Mestek a taky dvakrát silnější. Vyřizovala také většinu úředních sporů a pro svoji nekompromisnost byla považována za metlu všech direkcí a úřadů.

Hašek o Mestkovi napsal a zaznamenán je i v knize o dobrém vojákovi Švejkovi. Psal o něm i Egon Ervin Kirsch.

Na stáři si pak nechal narůst licousy a la František Josef a když přišel do hospody, posadil se někde do kouta s ukazováčkem tak, že ta věrná podoba s císařem hostinské téměř zničila.

Mestek zemřel krátce po první světoví válce a na náhrobek mu dali:

Zde konečně došel klidu,
nemá žízeň ani bídu,
kterou dříve tak poznal,
Ferda Mestek de Podskal